Slepý horolezec Honza Říha

Je neuvěřitelné, na čem je ochoten stát - asi je to tím, že na to nevidí.


Pár slov o Honzově lezení

Většina z Vás, kteří čtete tyto stránky, buď leze nebo o lezení asi něco ví. Proto považuji za užitečné napsat pár řádek o tom, jakým způsobem Honza leze. Předem nutno říci, že skutečně nevidí ani náznak struktury skály před sebou.

Pokud jste někdo shlédli krátký pořad ve Faktech o Honzovi, slyšeli jste, jak říkám, že leze i cesty obtížnosti VII-VIIb.

Mohli jste si pomyslet: "To bych chtěl vidět, jak ho přes to tahaj."

Takže, jak to je: Honza běžně leze cesty obtížnosti VI až lehčí VII (pískovcové klas.) nebo kolem 5 UIAA bez jakékoliv nápovědy konkrétních chytů a stupů a ani o to nestojí. Maximálně se zeptá na další směr výstupu. Na těžších cestách (6 UIAA ) už je skoro vždy potřeba radit konkrétně (když si Honza řekne). Často však Honzovi stejně radíme pouze na dálku podle toho, jak si cestu pamatujeme, protože třeba zrovna nevidíme dobře do místa, kde Honza je. Například v cestě Velké plotny (VIIb) na Suchých skalách jsem Honzovi poradil až úplně poslední chyt, když jsem viděl, že se do něj už napotřetí nemůže natáhnout a asi spadne.

Na těžších cestách, kde jsou malé stupy, musí Honza napřed stup najít rukou a často ji tam i podržet, dokud stup netrefí i nohou. My, vidící, se v takových místech většinou moc rádi držíme oběma rukama (možná se dá říci, že díky tomu roste stupnice obtížnosti pro Honzu trochu progresivněji, než pro nás ostatní).

Honzovi vyhovují především cesty technické, kde má více času na hledání. U silových cest s převisy jsou hranice jeho možností asi o stupeň níže, než bylo naznačeno. Myslí se tím bez nacvičování, jinak má Honza dobrou pamět a při opakovaném pokusu se někdy trefuje až neuvěřitelně přesně. Celkově má velmi dobrou intuici pro hledání chytů, ale někdy se mu povede vynechat madlo, za které každý rád vezme; např. v Kamarádské (VII) na Suškách velký hrot kousek nad kruhem.

Po skále se pohybuje velmi přirozeně - když zrovna neleze něco těžšího a "nešátrá" moc kolem, skoro nikdo z okolo stojících či lezoucích si ani neuvědomí, že tenhle člověk nevidí.

Šátrací styl "Mickey Mouse", který je občas u leckoho k spatření, je Honzovi celkem cizí, protože leze víc na jistotu.

Spíše je neuvěřitelné, na čem je ochoten stát - asi je to tím, že na to nevidí.

Také je nutno zmínit se o odsedávání do lana. Drtivou většinu cest Honza vylezl bez odsednutí - až do stupně VII - VIIb. U těžších si třeba jednou, max. dvakrát odsedne, ale rozhodně v tom "nedřepí furt", jak by také někoho mohlo napadnout. Tohle vše se pochopitelně týká jištění shora. Na prvním konci leze Honza občas na stěně v Ruzyni. Na skalách by připadaly v úvahu cesty jednoduché linie, bez rizik zranění o police a velké výčnělky a samozřejmě co nejlépe jištěné. Poprvé to Honza zkusil na plotnách nad Lago di Garda, obtížnost 4b (it.), styl PP.

Sesmolil Michal Absolon.



Výběr jazykové verze/Language selection